Sociální fobie je nepřiměřený až chorobný strach z kontaktu s ostatními lidmi. Může se týkat pouze specifických situací (například vystoupení na veřejnosti či telefonování) nebo se úzkost může projevovat při veškerém kontaktu s lidmi. V tomto případě sociální fobie významně omezuje studijní a pracovní uplatnění i celkovou kvalitu života. Příručka uvádí informace o projevech, příčinách a průběhu této poruchy a způsobech jejího zvládání, ať již svépomocnými aktivitami nebo s pomocí terapeuta.

Väzba: brožovaná

Počet strán: 136

OBSAH: 

Úvod

Několik příběhů
Patricie se cítí jako „úplná nula“
Měla bych chodit kanály
Jsem prostě idiot…

1. Co je to sociální fobie
Budou si říkat, že jsem nemožný
Budou si ze mě dělat legraci, že nejsem chlap

Jak je sociální fobie častá, kdy a u koho se objevuje
Karolína už nechce chodit do práce

Jak sociální fobie vzniká
Spontánní zábava vyvolává v Barunce hrůzu
Jaké má sociální fobie důsledky

2. Charakteristiky sociální fobie
Fobie
Proč to jde anglicky, a ne česky

Sociální úzkost
Terka už neví, jaké místo si najít

Příznaky sociální fobie
Když byla vyvolána k tabuli, mívala trému
Myšlenky
Já na to nemám a oni to moc dobře vědí
Vždyť je to všechno pravda, říká Klára
Kognitivní omyly v myšlení
Emoce
Strach a úzkost jako součást stresové reakce
Vyhýbavé a zabezpečovací chování
Potřebuji něco koupit
Koukněte na ten obraz…
Konverzační dovednosti
Mluvil tichým hlasem v domnění, že skryje svoji úzkost
Negativní sebeobraz
Holky se mi vysmějí
Sestra je chytřejší a hezčí
Mám děsný předkus

Bludný kruh příznaků a vyhýbavého chování
Při prvním kontaktu je Lada plachá

Vyhýbavé a zabezpečovací chování a jejich důsledky
Spolužáci se mu posmívali pro vadu řeči
Medička, která měla strach ze zkoušení

Co vede k udržování sociální fobie?
Každý uvidí, jak se mi třesou ruce
Pozoroval ostatní, co během jeho řeči dělají…
Hádala se s učitelem, že zpívat nebude
Čas tráví převážně nad knihami
Už dopředu si říká, zase se zesměšním
Jana nikdy nezpívá

3. Jak se dá sociální fobie léčit?
Jak rozrušit bludný kruh sociální fobie?

Léčba léky
Jak dlouho trvá léčba antidepresivy

Jak změnit myšlenky vyvolávající úzkost
A. Identifikace automatických myšlenek
Pavel se bojí přednášet před skupinou
B. Spojení automatických myšlenek s emočními reakcemi
C. Testování automatických myšlenek – diskuze s nimi
D. Přerámování – rozumná odpověď na spouštěcí situaci
Behaviorální experimenty

Příběh – Věrčin experiment

Učení se, jak mluvit
Honza nedokáže naslouchat
Pavla chybně interpretuje
Kamil chybně vnímá situaci, chybně ji interpretuje a následně
se nepřiměřeně chová
Petra chybně vnímá situaci, špatně si ji interpretuje

Expozice obávaným situacím
Sbalila se a dva měsíce jsme o ní neslyšeli

Nácvik rychlého zklidnění
Progresivní relaxace
Pouze uvolnění
Podmíněná relaxace
Rychlá relaxace
Aplikovaná relaxace

Práce se schématy
Škodlivé předpoklady
Jádrová schémata
Identifikace škodlivých předpokladů
Zpochybnění škodlivých předpokladů (testování schémat)
a jejich modifikace
Říkala si o sobě, že je hnusná

Řešení problémů
Proč je řešení problémů tak důležitá dovednost?
Jednotlivé kroky řešení problémů
Výběr problémové oblasti
Konkretizace problému a stanovení cílů
Honza se stydí před dívkami
Stanovení cílů
Stanovení způsobů hodnocení a odměn
Brainstorming
Výběr vhodných strategií
Harmonogram řešení problému

Závěr
Doporučená literatura

UKÁŽKA: 

Jak sociální fobie vzniká

Sociální fobií trpí odhadem někdy během svého života 3–13 % populace. V kterémkoliv čase trpí sociální fobií asi 1–3 % lidí. Stydlivost je ještě častější. Kolem 80–90 % lidí má někdy ve svém životě období, kdy se nadměrně stydí. V jednom časovém průřezu má tento problém 30–40 % populace.
Sociální fobie vzniká obvykle kolem puberty, nejčastěji ve věku mezi 14 a 20 lety. Je to tedy v období vývoje, kdy je častá stydlivost. Běžně mají mladí lidé strach z oslovení druhého pohlaví, z první schůzky apod. U lidí se sociální fobií však nedojde v těchto situacích k adaptaci a snížení studu. Naopak, lidé se sociální fobií se těmto situacím vyhýbají, takže časem se na ně stanou přecitlivělí. Někdy však dochází k recidivě problémů, které již byly někdy v životě překonány.
Karolína už nechce chodit do práce
Karolína se vždy velmi styděla, když byla zkoušená, nebyla mnohdy schopna ze sebe vypravit nějaké slovo. Matka proto domluvila s učitelkou na základní škole a později i na střední škole více zkoušek písemnou formou. Obě učitelky matce vyhověly. Karolína po ekonomické škole nastoupila do archivu, kde nemusela s nikým moc mluvit. Mimo to ji tato práce velmi bavila. Nerada komunikuje s druhými lidmi. Velmi se stydí a červená se. Seznámila se přes jedinou svou kamarádku s chlapcem, kterého si vzala i za manžela. Měli spolu dvě děti a Karolína zůstala sedm let doma na mateřské dovolené. Bylo pro ni velmi těžké vrátit se do práce, neboť v archivu měla pracovat s kolegou, který tam byl přijat po dobu její nepřítomnosti a nyní tam měl vypomáhat dva dny v týdnu. Karolína měla strach z toho, jak před ním bude vypadat, napadalo ji „budu vypadat hloupě, už dávno nic neumím, nebudu vědět, co si s ním mám povídat“. Když s ním mluvila, třásl se jí hlas, potily se jí ruce, měla pocit knedlíku v krku. Postupně začala chodit později do práce ve dny, kdy tam byl kolega, někdy vůbec do práce nešla a zavolala, že jde s dětmi k lékaři. Nyní už sama vidí, že to takhle nepůjde, ale setkat se s kolegou považuje za nemožné, obává se ztrapnění a jeho posměchu.
Sociální fobie se objevuje stejně často u mužů jako u žen. Nezáleží na inteligenci, vzdělání, ekonomickém zázemí, zaměstnání. Dokonce i učitel může mít extrémní strach z rodičovských schůzek, vedoucí podniku strach ze schůzí s podřízenými, lékař z jednání na úřadech apod.
V původních primitivních společnostech vyloučení ze společnosti (kmene) znamenalo většinou záhubu. Výsměch byl určen zejména příslušníkům cizích skupin, kteří, pokud byli zajati, byli ponižováni, vysmíváni a většinou zabiti. Být odlišný, pro legraci druhým, zažít pohrdání a zostuzení, to vše je pravděpodobně spojeno s evolučně starým strachem z vyloučení a smrti. Proto může být tento strach tak silný.
Jak sociální fobie u konkrétního člověka vzniká, není vždy jasné. Zřídka se objeví po jasném traumatu (např. výsměchu spolužáků), častěji po drobných sociálních neúspěších a následném vyhýbání se situacím. Sociální fobie může také vzniknout imitací rodičovských vzorů. Dítě kopíruje vyhýbání se určitým situacím po rodičích.
Dalším faktorem může být nedostatek sociálních dovedností, které člověk nezískal v prostředí, ve kterém vyrůstal. Buď proto, že neměl možnost vidět je přímo u rodičů či nejbližších, nebo je v důsledku dlouhodobé nemoci, izolace apod. nerozvinul. A pokud někdo nemá v rejstříku určité chování, může ve chvílích, kdy ho naléhavě potřebuje, rozvinout významnou úzkost.
Spontánní zábava vyvolává v Barunce hrůzu
Barunka byla v dětství nápadně stydlivé dítě. Často se červenala, styděla se před cizími osobami, trpěla trémou před tabulí. V pubertě se velmi styděla před chlapci. Na střední škole však začala „randit“ a ihned chodit se stejně starým chlapcem. Provdala se po maturitě v 19 letech. Začala pracovat jako sekretářka a čtyři roky velmi dobře fungovala doma i v práci. Pak byla šest let na mateřské dovolené. V posledním roce mateřské dovolené se rozvedla a zůstala s dětmi sama. Začala chodit do práce a zjistila, že je mezi lidmi stále napjatá, obává se, že ji někdo osloví a ona nebude vědět, co odpovědět. Sehnala si administrativní práci, kde více času trávila vyplňováním „papírů“, nicméně občas musela taky komunikovat. Oficiální komunikace jí velké problémy nedělala. Ovšem všechny neoficiální, náhodné hovory, zejména vtipkování mezi spolupracovníky, jí naháněly strach. Opakovaně odmítla pozvání na večírek, který pořádala některá z kolegyň. Bála se, že by neměla o čem mluvit a ostatním připadala hloupá.
Biologické faktory mohou mít nezanedbatelný vliv. Dispozice k celkově zvýšenému napětí může být vrozená. Výsledky výzkumů nasvědčují tomu, že u jedinců trpících sociální fobií dochází v některých oblastech mozku k úbytku hladiny neurotransmiterů (chemických látek, které přenášejí nervový signál mezi jednotlivými buňkami) a následně k omezenému převodu informací (například v oblastech, které souvisí s „vnitřním odměňováním“, tedy s pocity, že se mi něco povedlo, spokojenosti se sebou, radosti, a v oblastech, které zprostředkují pocity bezpečí), a naopak v jiných oblastech jsou mozkové buňky nadměrně vybuzeny (v oblastech, které odpovídají spouštění poplachové reakce). Lidský mozek je složen přibližně ze 100 miliard nervových buněk. Neurotransmitery jsou chemické látky, pomocí kterých mezi sebou jednotlivé nervové buňky komunikují. Jednotlivé vzruchy vznikají v jedné nervové buňce a jsou pomocí neurotransmiterů přenášeny na další buňku. Takto vyslaný posel (neurotransmiter) ovlivní činnost jiné buňky tím, že se naváže na určité místo (receptor) podobně, jako když klíč zapadne do zámku. U sociální fobie jsou hodně studovány zejména tři neurotransmitery – serotonin, noradrenalin a dopamin. Sociální fobie je spojena s nedostatkem serotoninu a dopaminu a relativním nadbytkem noradrenalinu na některých nervových spojeních. Tyto změny pak mohou působit jako setrvačník úzkosti.